První frustrace ale i pokroky
Na prostředí si nemůžu stěžovat, vo tom žádná...
Akorát ta škola už mi lehce svírá půlky. Jeden kurs mi zrušili, takže už mám tuhle periodu (tak tady říkaj půlce semstru, jiné periody na sobě naštěstí nepociťuju) jenom dva plus švédštinu, a jeden z nich mi dělá vrásky. Připadám si tam lehounce jako Alenka (zdravim Alenku) v říši divů. Problém je v tom, že se ten sympatický pan profesor, který je mimochodem vážným kandidátem na rektora KTH, dost často odkazuje na tomuto kurzu předcházející basic course. A tam je jádro pudla. Chybí mi na to lehounce aparát. Takže mi nezbývá, než pořádně zabrat a pokusit se to nějakým způsobem dohnat.
Na druhou stranu jsem se právě vrátil z druhé lekce švédštiny a mám fakt dobrej pocit z nějakýho pokroku. Cestou domů jsem si dokonce přečet plakát, na kterým bylo små barn, což znamená malé děti. No není to skvělé? Je to skvělé. A vůbec nezáleží na tom, že byly hned pod tim nápisem batolata a proč vylepujou ve Švédsku takový plakáty. Cítil jsem se skvěle, v tom to je.
Zítra se možná půjdu podívat do Vasamuzea. To je tam co maj tu loď přes 400 let starou, na který prej nikdy nikdo nejezdil...